.png){kind=logo}
Ve středověku vládla každodennímu životu lidí křesťanská církev a prostřednictvím náboženského učení se perly, tentokrát bílé a kulaté, staly symbolem dokonalosti a čistoty. Biblické paralely z nich pak učinily i symbol království nebeského, Panny Marie i Ježíše Krista samotného. Jedno z takových biblických podobenství hovoří o Jeruzalému a popisuje ho „12 bran jako 12 perel, každá z bran vyrobena z jediné perly, a ulice města byly čisté zlato, průhledné jako sklo“ (Zjevení sv. Jana, 21:21). Perly hrály hlavní roli na obalech liturgických knih vytvořených z drahých kovů a zdobených drahými kameny a na kališích na svěcené víno (Kristovu krev) při mších. Korunovační klenoty, které měly symbolizovat božskou moc propůjčenou králům, byly bohatě zdobeny perlami. V komplikované anglické básni ze 14. století s názvem `“Perla“ autor oplakává ztrátu své dokonalé perly, která se mu zjevila ve snu jako mladá panna a ukázala mu cestu ke spasení a království nebeského.
Perly jako symbol moci duchovní i světské
Největší využití pro perly měla bezpochyby církev. Bohatě zdobená roucha a liturgické předměty stále ještě odkazovaly na byzantskou tradici, kde nákladně zdobený oděv a šperky vyjadřovaly určitou míru společenské autority. Stejně tak korunovační klenoty (koruna, žezlo a jablko) a oděv panovníka, zdobené drahokamy a drahými kovy byly symbolem světské i božské moci, kterou na sebe přebíral v průběhu korunovačního obřadu. To je dobře ilustrováno na mozaice v kostele Martorama v sicilském Palermu, kde je vyobrazen král Roger II. při korunovaci v roce 1130. Na zobrazeních Panny Marie s Jezulátkem můžeme často vidět tyto odznaky nebeské moci zdobené perlami v rukou malého Ježíše. Pěkným příkladem korunovačních klenot jsou korunovační klenoty císařů Svaté říše římské: žezlo a jablko pocházejí z 10. a 11. století a dominují jim právě perly, doplněné smaragdy, rubíny a safíry. Perlami pokrytá koruna pak na smaltovaných destičkách ukazuje starozákonní vládce jako je král David nebo Šalamoun a spolu s perlami pak dokládá koncept císařství jakožto božské instituce.
Normanští králové na Sicílii si ve 12. a 13. století u arabských řemeslníků objednávali látky bohatě vyšívané zlatými vlákny a perlami. Jedním z takových příkladů je i korunovační plášť Rogera II., na jehož okraji je arabský nápis, který jej datuje do roku 1133/1134. Plášť byl nošen císaři Svaté říše římské a dnes je uložen v Weltliche Schatzkammern ve Vídni. Výšivka zahrnuje velké množství drahých perel přišitých zlatými nitěmi.
Mezi císařské korunovační předměty dále patří zdobené ceremoniální rukavice pokryté perlami vyrobené pro korunovaci sicilského krále Fridricha z Hohenstaufen II. císařem svaté říše římské v roce 1220.
V tomto období také angličtí králové nosili brože jako znak příslušnosti ke královskému rodu i symbol vznešenosti. Na Wiltonském diptychu (1395 - 1399) je vyobrazen král Richard II. s broží ve tvaru bílého jelena, vyrobené z nejcennějších materiálu té doby - zlata pokrytého bílým smaltem. Jelení paroží je ozdobeno perlami. Perly zdobí i Richardovu korunu a límec. Král je zde zobrazen, jak se klaní Panně Marii držící Jezulátko.
Použití perel na těchto předmětech odhaluje způsob získávání a práce s perlami. Perly zde jsou provrtané skrz a připevněny na malých zlatých drátech nebo tyčkách, na kterých drží pomocí jakési zlaté čepičky nebo víčka. Zlaté rámečky kolem perel pak mají ryze dekorační účel. Perly vysoké kvality pro takto důležité předměty byly dováženy z Perského zálivu, Rudého moře a Kanyakumari v Indii. Nálezy dokazují, že perly byl navrtávány již v místě svého původu a pak exportovány, což může vysvětlovat způsob, jakým jsou perly z tohoto období upevněny.
Díky křížovým výpravám proti muslimským armádám a kupcům využívajícím příležitostí, které se jim nabízely, dochází v období středověku ke zvýšenému styku mezi Západem a Východem. Benátky jakožto přístav hrály významnou roli při výměně zboží a byly největším evropských trhem s perlami z Perského zálivu a Indie stejně jako centrem řemeslníků, kteří s nimi pracovali. Florentský obchodník Francesco Balducci Pegolotti si v roce 1340 povšiml obrovského množství perel na prodej v Benátkách. Obchodníci s látkami zde nakupovali drobné perly vhodné pro výšivku, klenotníci zase šňůry větších perel. Benátští obchodníci rozváželi perly po celé Evropě a prodávali je na trzích v místech, kde se soustřeďovalo větší množství zlatníků, jako např. Paříž, Kolín, Brugy nebo Florencie.
Kromě symbolické hodnoty měly perly i význam praktický. Středověká lapidária popisují kouzelné a léčivé vlastnosti perel ovlivňující mysl a osud lidí. Je patrné, že středověká kultura vnímala rozdíl mezi mořskými perlami a říčními perlami z evropských řek. Benediktinská abatyše Hildegarda z Bingenu (1098 - 1179), jejiímž velkým zájmem byly léčivé schopnosti rostlin a kamenů, popisuje rozdíl mezi perlami ze znečištěných řek, které byly pro léčení zcela nevhodné, a perlami z čisté mořské vody. Mezi jejími doporučení patří i mořská perla, která se má vložit vody, kde do sebe natáhne nečistoty z vody, která se pak má vypít jako lék proti horečce. Na bolest hlavy se má perla nechat zahřát na slunci a pak ji přikládat na spánek. Ve Španělsku se zase objevuje doporučení, že rozdrcené perly by se měly konzumovat pro posílení srdce.
Ve 12. a 13. století se kult Panny Marie stal dominantním a perly se staly symbolem její čistoty. Phillippe de Thaon, anglicko-normanský básník, napsal okolo roku 1121 alegorickou báseň o Panně Marii, kde používá přirovnání k perlám a drahým kamenům. Přirovnává zde např. ústřici, která spolkla kapku rosy a vytvořila perlu k Panně Marii a jejímu neposkvrněnému početí. Perly může také často vidět na špercích na obrazech ze života Panny Marie, kde zdůrazňují její cudnost a její roli Matky Boží. Panna Marie se stala symbolem mateřství a byla často patronkou žen, které prosili o její ochranu při porodu. Na malbě Carla Crivelliho z 15. století má Panna Marie na sobě čelenku z perel a rubínu - perly zde symbolizují její čistotu, rubín je pak znakem mučednictví a Kristova budoucího obětování.
Na křížích z té doby je postava ukřižovaného Krista často nahrazena drahokamy, které vyprávějí příběh jeho spasení: perly zde zastupují Krista samotného, rubíny a granáty jsou jeho krev, centrální safír pak reprezentuje nebeskou milost.
Křesťané nosili šperky jako znamení své víry, často obsahovaly obrázky svatých nebo dokonce relikvie. Příkladem je relikviářový přívěsek sv. Niniána, který údajně patřil biskupovi z Galloway. Dřevěný kříž zasazený ve zlatě má být relikvií kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus, obklopují jej perly symbolizující právě Spasitele. Prvky, které se nám dnes zdají čistě dekorativní, měly v době vzniku šperku velký symbolický význam.
Perly ve svatebních špercích jako symbol nevinnosti
Stejný význam mají perly i v čelenkách středověkých nevěst. V průběhu středověku na různých místech perly zdobily rozpuštěné vlasy nevěsty jakožto znak jejího panenství. Jedná se opět o asociaci s Pannou Marií - Královnou nebes a Nevěstou Boha, která je často vyobrazena s velkou zdobenou korunou. Volba drahokamu zde odkazuje na ctnosti Panny Marie a perla na svatební korunce symbolizuje cudnost. Tradice svatebních korun se v Evropě udržela po mnoho století v různých společenských třídách. Zajímavostí je, že v našich podmínkách se objevují pověry tvrdící, že perly se jako svatební šperky naopak nehodí - mají symbolizovat slzy, které nevěsta v manželství prolije.
V roce 1402 princezna Blanche, dcera anglického krále Jindřicha IV, vdala za kurfiřta Ludvíka III. dostala ke své svatbě nádhernou korunku, která patřila anglické královně Anně, manželce anglického krále Richarda II. (a dceři českého krále Karla IV. a Alžběty Pomořanské). Dominantou korunky jsou vysoké stylizované lilie, hlavní symbol Panny Marie, které jsou symbolem neposkvrněnosti a cudnosti. Velké shluky perel podtrhují toto poselství a opět safíry jako symbol nebeské milosti.
Šperkem se odjakživa vyjadřovala láska, náklonnost a věrnost - v životě i po smrti - ať už rytím, obrázky nebo drahokamy. Na špercích darovaných jako výraz lásky k příležitosti zásnub se často objevuje motiv srdce, spojených rukou nebo dokonce i obrázky páru. Diamanty reprezentují stálosti spojení, rubíny lásku a perly čistotu. Květiny a jiné rostliny jsou dalšími symboly: stále zelená myrta, květina zasvěcená bohyni Venuši, symbolizující věčnou lásku, byla vyráběna ze zeleného smaltu s malými perličkami místo bílých kvítků. Sedmikrásky znamenají nevinnost a čistotu.
Perly jako módní symbol společenského postavení
V průběhu 13. a 14. století evropské státy bohatly a docházelo k rozmachu urbanizace. Aby se původní šlechta odlišila od „zbohatlíků“, zavedla přísná pravidla týkající se odívání a šperků. Jejich vynucování se však ukázalo jako nemožné. Například ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1356 bylo mužům a ženám z řad měšťanstva zakázáno nosit šperky ze stříbra, zlata, drahých kamenů a perel. Ti, kteří si nemohli dovolit šperky z drahých kovů nosili levnější šperky potažené stříbrem nebo bronzem s imitacemi drahých kamenů. Imitace perel byly vyráběny od 14. století ze smaltu.
Světské módní šperky měli často praktický účel, jako např. spony na pláště, brože, spony na páscích, ale mohli být i pouhou ozdobou. Materiály použité pro výrobu šperků i oblečení odrážely společenské postavení a bohatství nositele. Perly nosili nejen členové královské rodiny a šlechta, ale i rytíři a v pozdním středověku i bohatí kupci. Anglické záznamy ukazují, že perly se velmi lišily v ceně a byly tedy zřejmě dostupné široké veřejnosti. Brože a spony nosili muži, ženy i děti a sloužily k upevnění spodních oděvů, stávaly se zdobnějšími a komplikovanějšími. Opasky a dlouhé, až na zem padající pásy často sloužily k zavěšení měšců s cennostmi nebo přívěsků z látky nebo kůže a drahých kovů. Do dnešní doby se zachovaly pouze pásky ze zlata, stříbra a smaltu vykládané perlami. Použití perel zdůrazňovalo roli pásku jakožto ochrany počestnosti a nevinnosti.
Ve 14. a 15. století se perly staly dostupnějšími a módnějšími mezi vládnoucí třídou. Už nezdobily pouze šperky, ale i pánské oděvy a dámské šaty a čelenky. Velké perly s perfektním lusterem je možné najít ve zlatnických výrobcích patřících vévodům z Burgundska, jedné z nejmocnějších šlechtických rodin Evropy, která se pyšnila neuvěřitelným bohatstvím a často byla patronem umělců. Jejich účetní záznamy mimo jiné hovoří o obrovských částkách vynaložených na nákup perel. Markéta Bavorská (1363 - 1423), žena krále Jana I. Burgundského, je vyobrazena v brokátových šatech vyšívaných perlami, perly zdobí i její náhrdelník.
Ještě větší bohatství je možno vidět na obraze Marie Burgundské (1457 - 1482), dcery Karla Chrabrého, který byl známý pro své umělecké sbírky a vášeň pro rubíny, diamanty a perly. Marie byla žádanou nevěstou, která si nakonec vzala budoucího císaře Svaté říše římské Maxmiliána I. a ve známost vešla jako Marie Bohatá. Na zmíněném obraze Marii zdobí krásné perly lemující šaty ze zlatého brokátu a obří perla zavěšená na jejím náhrdelníku.
Perly byly nadále nošeny jako luxusní šperky, pro svůj náboženský význam i kouzelné vlastnosti, ale, stejně jako ve starověku, byly znakem bohatství a vysokého společenského postavení. Králové a šlechta se stávali stále bohatším a začala soutěž o největší a nejdražší perly. Příště se podíváme, jak se perlám vedlo v období renesance a rokoka. A Vy si mezitím můžete pořídit takový svůj vlastní malý symbol z naší nabídky:
コメント