.png){kind=logo}
Perly jsou odjakživa ceněny pro svou krásu a vzácnost. Narozdíl od jiných drahokamů nevyžadují žádný zásah jako například broušení či leštění, aby se staly opravdovým klenotem. Historie jejich lovu sahá tisíce let do minulosti. Perly byly tak žádané, že putovaly po obchodních trasách po celém světě od nepaměti. Touha vlastnit perly vedla k pokusům o jejich imitaci již od dob starého Říma. Teprve představení industriálního pěstování perel Kokichim Mikimotem v Japonsku na začátku 20. století vedlo k jejich všeobecné popularizaci a perlové šperky se tak staly dostupnějšími.
Pojďme se tedy podívat, jak došlo k tomu, že se perly staly symbolem nedosažitelnosti po celém světě.
Perly a perlové šperky v nejstarším období
Dnes již není možné určit, kdy se perly začaly používat jako součást šperků poprvé - vzhledem ke svému organickému původu se totiž časem rozpadnou. První náhrdelníky se ovšem objevily 135 000 - 40 000 let př.n.l. a vyráběly se z korálků a mušlí. Mušle mořského původu a výrobky z nich byly nalezeny hluboko ve vnitrozemí, což naznačuje, že byly předmětem obchodu již v těchto ranných dobách. Není však možné říct, kdy perla uvnitř mušle získala svou hodnotu, ale zdá se, že přibližně okolo roku 5300 př.n.l. došlo při výrobě šperků v oblasti Perského zálivu k přechodu od mušlí k perlám. Svědčí o tom i nález provrtaných perel v hrobech v této oblasti, pocházejících z tohoto období. Přestože Rudé moře bylo odjakživa zdrojem přírodních perel, není známo, že by perly byly používány k výrobě šperků ve starém Egyptě, a zdá se, že jim nebyla přisuzována žádná výjimečná hodnota až do Ptolemaiského období (323 - 30 př.n.l.). Egypťané dávali přednost šperkům vyráběným ze zlata v kombinaci s pestrými drahokamy a fajánsí (keramikou), která dobře kontrastovala se světlými oděvy ze lnu, které se v Egyptě nosily.
První záznam o obchodování s perlami se datuje do 1. tisíciletí př.n.l. v oblasti Perského zálivu. Perla byla ceněna jako drahokam v Mezopotámii a Perské říši. Příklady šperků v kombinaci zlata a perel je možné najít za vlády Achaimenovců v Íránu, kdy vznikaly perlové náhrdelníky o mnoha řadách, prokládané bohatě zdobenými zlatými prvky. Perly byly nošeny příslušníky vyšší třídy jako symbol jejich postavení.
Ve starověkém Řecku se perly ve špercích používaly. Ačkoliv se žádné konkrétní nálezy nedochovaly, z maleb na vázách z té doby lze usuzovat, že perly se v náhrdelnících nosily i v Řecku. Řecký filozof Theofrastos popisuje ve své práci „O kamenech“ vznik perel, ovšem označuje je „margarity“ - termínem, který se pro ně používal v řečtině a také v latině. Perlové šperky se objevují v pozdně helénském období poté, co Alexandr Veliký ovládl území až po indický Punjab. V roce 331 př.n.l. dobyl Perskou Achaimenovskou říši, kde, jak již víme, byly perly vysoce ceněny a nyní se tak dostaly i k řeckým osadníkům. Jedním z nejkrásnějších příkladů je ozdobný špendlík nalezený v chrámu bohyně Afrodity na Kypru: na vrchu brože jsou připevněny dvě perly, obklopené 4 kozami (symbolem plodnosti), lotosovými květy (symbol krásy) a hrdličkami (symbolem čistoty). Všechny tyto symboly byly zasvěceny bohyni Afrodíté a nošení perel se později stane znamením všech těchto vlastností.
Posedlost perlovými šperky v období Římské říše
Ve 2. st. př.n.l. se vliv Římské říše rozšířil na většinu pobřeží Středozemního moře. Archeologické nálezy a písemné zdroje ukazují na neuvěřitelnou vášeň Římanů pro přírodní perly, které získávaly pravděpodobně z oblasti Rudého moře a Perského zálivu. Římští obchodníci se pohybovali až na území dnešní Indie, kde v té době čile kvetl obchod a lov perel. Řecký geograf a historik Strabo žijící v Římě za vlády císaře Augusta popisuje ve své práci Geographica obchod s perlami a neuvěřitelná množství, která byla dovážena do Říma z Perského zálivu a Indie.
V pozdějším období Římské republiky bylo ostentativní ukazování bohatství spojováno s marnivostí - vlastností, která šla proti morálním normám republiky. V roce 215 př.n.l. byl dokonce zaveden zákon o omezení maximální hmotnosti zlata ve špercích, což se ovšem setkalo s velkým odporem lidu a zákon musel byl v roce 93 př.n.l. zrušen, protože nebylo možné jej vymáhat. Přesto byla od občanů republiky očekávána střídmost a skromnost: opulence byla považována za nedostatek disciplíny, vlastnost vhodnou spíše pro Orient než pro Řím. Šperky z této doby ukazují, že perly byly používány spíše jako dekorativní prvek než hlavní materiál šperků. S rozmachem Římské říše byly republikánské tradice potlačeny. Plinius Starší, který žil v Pompejích, si ve svém slavném díle Naturalis historia, sepsaném těsně před tím než zahynul při erupci Vesuvu, stěžoval na zbohatlíky. Vadilo mu, že se té době nošení šperků ve společnosti rozšířilo a do módy přišly perly. Perly byly nyní považovány za atraktivní a vysoce módní, nejhodnotnější a nejdražší z drahokamů. Plinius Straší píše, že „ženy utratí více peněz za perlové náušnice ve svých uších než za jakoukoli jinou část své osoby“. Vyjadřuje zde své znechucení nad římskými dámami, které perly považují za exkluzivní především kvůli nebezpečným okolnostem, ze kterých jsou získávány, protože rybáři při jejich lovu riskovali život. Plinius také obvinil Lolliu Paulinu, bohatou římskou šlechtičnu a pozdější milenku císaře Caliguly, že přišla příliš nákladně oblečena na zásnubní banket, „pokryta smaragdy a perlami proplétajícími se střídavě na její hlavě, vlasech, uších, krku a prstech, v celkové hodnotě 40 000 000 sesterciů“. Mnoho autorů v té době vyjadřuje rozhořčení nad lidmi okatě dávajícími najevo své bohatství, ženami, které nosí perlové náušnice tak velké, že cenou přesahují cenu velkého panství. Vypráví se, že egyptská královna Kleopatra nechala rozpustit jednu z největších perel, které vlastnila v octu, aby jí mohla vypít a dokázat tak Marku Antoniovi, že může utratit 10 000 000 sesterciů ze jediný banket. Perla byla polovinou páru perel - druhá z nich byla údajně rozpůlena a věnována jako dar bohyni Venuši v římském Pantheonu.
Římané měli ve velké oblibě i barevné drahé kameny, především smaragdy, které byly dováženy z Egypta, a kombinace smaragdů a perel byla považována za jednu z nejmódnějších. Historik Suetonius popisuje zklamání Julia Césara, když se mu podařilo dobýt Británii a zjistil, že tamní perly jsou všechny říční sladkovodní perly, které nikdy nedosáhnou velikosti a lesku, který by uspokojil římské nároky.
Z římských dob se zachovalo mnoho ukázek klenotnické práce a to nejen v podobě skutečných šperků, ale i vyobrazení na freskách a mozaikách v Pompejích, Herkulaneu a Boscoreale - městech zničených výbuchem sopky v roce 79 n.l. Realistická vyobrazení na portrétech mumií z Fajjúmu v Egyptě a reliéfech v Palmýře, dnešní Sýrii, ukazují jasně, jak důležité byly šperky v římské společnosti.
Tradice a význam perlových šperků v Byzanci
Ve východní části Římské říše, v Konstantinopoli, Antiochii, Palmyře a Alexandrii se nacházela prosperující zlatnická centra. Řečtí zlatníci byli v Římě zvláště ceněni pro své umělecké a technické schopnosti a jejich reputace a vliv pokračovali po mnoho dalších století. Poté co Konstantin Veliký a Licinius vydali roku 313 Edikt Milánský, který zaručoval náboženskou svobodu v rámci Říše, nastal velký rozmach šperků s křesťanskou náboženskou tematikou a v 5. století byl křesťanský kříž považován za módní motiv.
V byzantském období mělo východní umění přímý vliv na vzhled šperků, protože design šperků cestoval společně s obchodníky s drahými kameny. Velkou oblibu zaznamenaly prsteny osazené kameny a perlami, často opět ve tvaru lotosových květů, symbolu řecko-římské bohyně Afrodíté.
Byzantské šperky byly opulentní a složitě konstruované. Příkladem mohou být masivní náhrdelníky z Egypta, vytvořené z velkých zlatých děrovaných komponentů, známých jako opus inerassile. Počet komponentů v takových náhrdelnících se počítal v řádech stovek. Smaragdy se neustále těšily velké oblibě, ale do módy začaly přicházet safíry v kombinaci s perlami, zvláště těmi pocházejícími z oblasti Perského zálivu kvůli jejich velikosti a kráse. Drahokamy a perly ve špercích z období Byzance byly tak vysoce ceněné, že byly vyjímány z jejich původního usazení a znovu používány při výrobě šperků ve středověku.
Císař Justinián Veliký hledal způsob, jak pevně regulovat nošení a výrobu šperků. V Justiniánově zákoníku ustanovil, že perly, smaragdy a safíry by měly být vyhrazeny pouze panovníkovi. Zákon ovšem obsahoval výjimky a tak je těžké posoudit, jak fungoval v praxi. Vyobrazení císaře Justiniána a jeho manželky Theodory v bazilice San Vitale v Ravenně ukazují císařský pár bohatě ozdobený šperky, především perlami, což ostře kontrastuje s vyobrazeními ostatních hodnostářů, kteří na sobě šperky nemají. Císařovna má na sobě perlový límec s velkými perlovými přívěsky a čelenkou, ze které padají dlouhé šňůry perel. Podobné, i když méně extravagantní, čelenky lze spatřit na portrétech byzantských šlechtičen, kde perly symbolizují svatost. Koruny byzantských panovníků jsou svědectvím o přetrvávající atraktivitě perel jakožto symbolu moci.
Byzantská říše měla velmi rušné obchodní vztahy s nomádskými kmeny v ranně středověké Evropě, které rozšířily luxusní předměty daleko na sever Evropy do Skandinávie a na západ do franckých království. Byl tak položen základ pro šperkařskou tradici středověké Evropy, kde byly ovšem opulentní klenotnické práce vyhrazeny především pro liturgické předměty.
Příště se podíváme na historii perlových šperků v období středověku. A zatím nám dejte vědět do komentářů, zda by se Vám líbilo, kdyby se i dnes přistupovalo ke šperkům se stejným nadšením jako ve starověkém Římě?
Comments